Něco o mně...

Jmenuji se Soňa Vidličková a vystudovala jsem PdF UP v Olomouci  - učitelství pro 2. a 3. stupeň,obor český jazyk – hudební výchova. Od dětství jsem byla v zajetí hudby,což mi zůstalo dodnes a asi tomu nebude jinak ani v budoucnu. Na ZŠ, SŠ , VŠ i později coby zasloužilá mamka jsem zpívala v pěveckých sborech, navštěvovala lekce sólového zpěvu  a realizovala se v několika folkových seskupeních  - v době studií na VŠ ve skupině Na ex; v letech 1981-89 jsem vedla skupinu Folk-lór,se kterou jsme brousili po všech možných folkových festivalech, až se nám podařilo ulovit „Portu 88“ v celostátním kole v Plzni; v letech 1997-2000 jsem působila ve skupině Spirit,se kterou jsme si vyzpívali pověstného "Krtečka" na celostátní přehlídce Zahrada 99 a v r.2000 nám vyšlo CD „A já sa dobre mám“ s vlastními úpravami moravských lidových písniček.

Po  sedmiletém učitelování na ZŠ jsem se v letech 1995-2000 octla na gymnáziu ve Šternberku, kde jsem založila       a vedla pěvecký sbor a spolu s manželem Milanem Vidličkou spolupracovala s talentovanými žáky ( kterých tu bylo nepřeberné množství ) ve studentských kapelách ASAH a Barevnej den. Veškerou touto činností jsme se čtyřikrát prezentovali v Lucembursku díky navázání kontaktu s pantomimickou skupinou na gymnáziu v Diekirchu.                Na šternberské sboristy mám velmi pěkné vzpomínky - byli nesmírně muzikální a vnitřně krásní.

Od roku 2000 do roku 2005 jsem působila na Slovanském gymnáziu v Olomouci,kde se to zase hemžilo talenty a kde jsem opět ve spolupráci s manželem řídila báječnou partu sboristů,z nichž někteří tvořili zároveň i instrumentální doprovodnou kapelu.Se sborem jsme navštívili Francii a zapojili se do tří mezinárodních projektů s německým gymnaziálním sborem z Heidenheimu ( 2003,2005 a ,2007), s nímž jsme během šestileté spolupráce postupně nacvičili a zrealizovali skladby Carmina burana od C. Orffa, gospelovou Missu parvulorum Dei Ralfa Grösslera, skladbu Touha stát se Kafkou od současného skladatele Martina Smolky (autora známé opery Nagano) složenou speciálně k této příležitosti, Africkou mši Normana Luboffa a Rossiniho Petite Messe Solennelle. Projekty byly ohromně inspirativní a vznikly z nich (a stále přetrvávají !) pevné vazby s neskutečně milými lidmi, což je asi z celého toho muzicírování nejpodstatnější...

Jinak jsme se repertoárově zaměřovali spíše na vlastní úpravy písniček z různých koutů světa s doprovodem nástrojů a pořádali interaktivní koncerty, na kterých si společně s námi mohli zazpívat i jejich návštěvníci. Bavilo nás propojování s publikem, protože při něm krásně "přeskakovala jiskra" a vznikala skvělá atmosféra.

Sbor jsem vedla ještě dalšího 3 a půl roku po odchodu z gymnázia.Činnost jsme ukončili v březnu 2009 dvěma závěrečnými koncerty. Domluvili jsme se,že se vždy jedenkrát ročně sejdeme na víkendovém soustředění a po něm uspořádáme koncerty pro přátele.Bude to "prima jízda", protože je nám spolu moc fajn (viz web. stránky sboru         i s ukázkami písniček -www.sbor-sgo.unas.cz)

Všechny výše zmíněné zkušenosti jsou příjemně prožitou minulostí, na kterou mám velmi pěkné vzpomínky.

Proč tedy odchod ze školství...?

Dva roky jsem zvažovala a bylo to těžké rozhodování....Nejhůř se totiž odchází, když je člověk vcelku spokojený. Zvítězila touha nakouknout hudbě ještě víc pod pokličku,tj. zjišťovat:

   - jak se prostřednictvím ní dá dostat blíž k sobě

   - zda může zvuk vyspravit to, co v nás "hapruje"

   - jak se pomocí zvuku a hlavně zpěvu uvolnit a nechat na povrch vybublat, co už nepotřebujeme

   - zda je praktikování hudby výsadou jen vybraných jedinců či ji lze zpřístupnit všem

   - zda  je dobré navazovat na zkušenosti dávných předků a nechat se inspirovat jejich odkazem

Toto vše a ještě mnoho dalších aspektů zkoumám pátým rokem a výsledky jsou více než zajímavé!

Hudba je skutečně výborným uvolňujícím a léčebným  prostředkem. Zpěv a další hudební činnosti včetně hry na nástroje,také námi vydávané zvuky, nás velmi rychle dostávají do stavu zrelaxovanosti a rozšiřují naše vnímání.

Považuji za důležité pomáhat objevovat radost z hudby všem jedincům, kteří o ni projeví zájem, i těm,

kteří v této oblasti sebevědomím příliš neoplývají nebo které okolí označilo za „netalentované“...protože vše je jen    v našich hlavách!Špatné programy je potřeba vyměnit za nové,funkční. Jsem přesvědčena, že každý se do určité míry může naučit zpívat a že vynaložené úsilí a trpělivost se následně odrazí v lepším sebepřijetí.Pomocí uvolňovacích pěveckých cvičení nebo alikvotního zpěvu (= zvláštní druh harmonizujícího zpěvu) lze úspěšně řešit hlasové a zároveň psychické bloky.

Celkově během všech aktivit upřednostňuji momentální pozitivní prožívání hudby před svazující precizností.